10. díl Starý známý

Předem varuji, že dílek je krátký a nic převratného se tam nestane,ale doufám, že se bude líbit :)

„Mio,“ vykřiknu a obejmu ji.

Při tom vypísknutí se na nás otočí většina zákazníků a polovina z nich podrážděně zakroutí hlavou. Nic nám ovšem nemůže zkazit radost.

„Bello!!! Jak už je to dlouho. Tři roky. Tak ráda tě zase vidím,“ blekotá a objímá mě.

Po několika dalších radostných objetích si vzpomenu, proč tu vlastně jsem a obrátím se k Eveline.

„Eveline, tohle je Mia Davenportová. Známe se prakticky od narození. Chodily jsme spolu do školky i školy. Byly jsme nejlepší kamarádky.“ Začnu.

„Ano, potom se naši rozvedli a já jsem se s mámou musela přestěhovat do Bridgeportu.“ Skočí mi do řeči. „To město jsem nenáviděla. Ale musela jsem. Mamka na tom byla po rozvodu dost špatně a s otcem bych nikdy dobrovolně nebydlela.“ Řekne se smutkem na tváři.

„Když už je řeč o otcích, musím ti něco říct, Mio. Tady Eveline je moje nevlastní sestra. Vzpomínáš si na mého otce?“

„Ano, umřel, když jsi byla malá. Vzpomínám si i na jeho pohřeb. Hrozně jsi tehdy brečela a já nevěděla, jak tě mám utěšit.“ Odpoví a podívá se na mě.

„Ne tak docela. On neumřel.“ Začnu a povím jí celý příběh.

„Bello, mě to tak mrzí.“ Začne a zalétne očima k Eveline. „Ale aspoň jsi našla sestru.“ Pousměje se.

„A ještě něco.“ Řeknu a ukážu jí prsten.

„Ty ses vdala!!!“ Vypískne. „Je to Charlie, že jo. Věděla jsem, že se jednou vezmete, už když jste spolu začali ve druháku chodit. Jste pro sebe jako stvoření. Moc ti to přeji Bello, vážně.“ Usměje se a ještě jednou mě obejme.

„Ale řekla bych, že ty máš taky pár novinek. Třeba tento obchod, je úžasný. Splnil se ti sen, nemám pravdu?“ Spiklenecky se na ni podívám.

„Ano. Zdědila jsem nějaké peníze po dědečkovi. Koupila jsem si domek a z přízemí jsem vybudovala obchůdek. V patře mám malý byteček tak akorát pro mě a Cassy.“

„Kdo je Cassy?“ Zeptám se

„Štěně zlatého retrívra. Mám ji teprve chvíli.“

„Přišly jsme sem koupit nějaké nové oblečení pro Eveline,“ vzpomenu si konečně, proč tu jsme.

„tak to pojďte dál. Mám tu něco přímo pro vás.“

Nejdříve si něco vybrala Eveline. Koupily jsme pro ni nějaké rifle, pár halenek a ještě plavky.

Zaplatila jsem za nákup, vyměnily jsme si s Miou telefonní čísla a rozloučily jsme se.

Protože nám s Eveline pořádně vyhládlo, zašly jsme do restaurace o dva domy dál a objednaly si pořádný oběd.

Po obědě jsme si daly ještě zmrzlinu a vyrazily jsme domů. Tam na nás už čekal Charlie a tvářil se nadmíru spokojeně.

Pokračování příště