6. díl Ne tak skvělý den

Máma souhlasila, že přijde ve dvanáct hodin na oběd, tak jsem musela jít ještě něco nakoupit. Jelikož bydlíme na malém ostrově, máme to do obchodu velice blízko.

Kousek od našeho ostrova se nachází menší samoobsluha a dokonce i knihkupectví. Je to tak blízko, že vám cesta pěšky trvá necelých deset minut. Stačí vyjít před náš dům, přejít přes silnici, jít rovně kolem jezera, potom kousek po silnici a obchod máte po své levici. Protože si Charlie potřeboval ještě koupit nějaké knihy pro kutily, vydali jsme se na nákupy společně. Já jsem chtěla uvařit ratatouile, tak jsem musela koupit nějakou zeleninu. Zítra byla neděle, tak jsem koupila pstruha na filé. S Charliem jsem měla sraz na prostranství u obou obchodů a přestože jsme nakupovala asi dvacet minut, ještě tam nečekal.

Sedla jsem si na lavičku, ale po chvíli mě to čekání přestalo bavit a tak jsem také vešla do knihkupectví.

Charlieho jsem objevila v oddělení pro kutily. Byl zabraný do knihy o zahradničení s takovým tím praštěným názvem jako „Vypěstujte si bohatství“ nebo „S rostlinami po celý rok“. Vydala jsem se do oddělení s recepty a objevila jsem spoustu zajímavě vypadajících jídel. Asi po deseti minutách šel Charlie konečně zaplatit vybrané knihy a vydali jsme se domů. Charlie si nesl pořádně objemný balík a než jsme došli domů, musely ho hodně bolet ruce. Doma jsem se ihned pustila do vaření a musím říct, že se mi to docela povedlo.

Kolem poledne přišla máma i s Izzie a Jamesem. Společně jsme zasedli k obědu.

Všichni nadšeně chválili mé kuchařské umění a já byla v sedmém nebi. Mám milující rodinu, úžasného manžela, skvělý nový dům. Co víc si ještě můžu přát. Myslela jsem, že se nemůže stát nic špatného. Jak strašně jsem se mýlila.

Po obědě jsem umyla nádobí, nachystala citrónovou limonádu a spolu s ostatními jsem si šla sednout k bazénu. Protože bylo krásné počasí vytáhla jsem své staré plavky.

Vlezla jsem do bazénu. Voda byla příjemná a po chvíli jsme se už cachtali všichni.

Když se začalo stmívat a všichni jsme byli promočení na kost, byl čas se rozloučit. Kolem sedmé jsem k večeři udělala jednoduchý zeleninový salát. Po večeři jsem se vykoupala, oblékla jsem si pyžamo a zrovna jsme se s Charliem dívali na televizi, když někdo zazvonil.

„Kdo to teď může být, vždyť je skoro osm hodin,“ zeptal se mě Charlie.

„Nevím, ale asi bychom měli jít otevřít,“ říkám a jdu ke dveřím. Už přes dveře jsem věděla, kdo to je.

„Co tady děláš?“ Zeptám se, když otevřu dveře

„Potřebuji…“

Pokračování příště

Otázky

1) Kdo je ten záhadný návštěvník?

2) Co to bude za prosbu?

3) Líbil se vám díl?

4) Mám pokračovat?